chorvatská literatura v kostce (8)

19. září 2007 v 22:04 | b.kovrcic |  Studijní materiály
KSAVER ŠANDOR GJALSKI (1854-1935)
* Ljubo Babić, potomek velikánské "lóže" v ch Záhoří
- vlastník překrásného zámečku (Gredice). Vytvořil veliký a různotvárný obsah děl - jsou bohatá tematicky a stylově uhlazená
- pod vlivem Turgeněva, hodně cestoval
- první dílo: Illirismus Bathorych (Vie, 1884), následuje Pod starim krovovýma (1886) - proslavil se i za hranicemi CH. je psán v ich formě, vypráví zážitky, jako sbírka povídek
- stal se programovým pro Nehajevův časopis Lovor (1905)
- častý motiv - změna společnosti, rozpad starého šlechtického zřízení (krásy a účelu), přichází nová doba
- romá U noći (1887) - jakoby otevíral nové téma, mladá městská inteligence, politický život v CH, v ZG (70/80léta), studenti práva, co se účastnili tehdejších studentských bojů
- pouští se do témat života před Khuenem, korupce, nihilismus, destrukce
- celkovitost = historické romány a povídky:
Tri pripovijesti bez naslova (1887), Osvit (1892), Za meterinsku riječ (1906,
chorvatské dobové události v roce 1848), Dolazak Hrbatá (1925, posvěcené králi Tomislavovi)
- zvláštní místo má ch Causy = Janko Borislavić (1913, skupina děl orientovaná filozoficky,, základem je psychologie a mystika), Tajinstvene priče (1913), Ljubav lajtnanta Miliće (1923)
- ovlivněn Schopenhauerovou filozofií, přiklání se ke spiritismu, okultismu … novela: San doktora Mišića
- po roce 1918 se seznámil s Beogradem i srbskou politickou skupinou = kompovanost, odlost, agresivita - poslední širší dílo (vojenská podřízenost), rozloučení se s velkou jhsl myšlenkou a politikou
- vynikl svým městským chj, dal mu literární tvar a literární ztvrzení
JOSIP KOZARAC (1858-1906)
- první básně posílá do Hrvatske lipi, Smilje, vychází mu i v almanachu Hrvatski dom
- první povídky (1880) Priče jeda Nike = didaktické a v duchu Reljkovičovy tradice
- za svůj krátký život, ale sám sebe obsáhl na papír a vyda se ostatním - v povídkách
- začal Biser- Kata, Naš Filip, Tena, Mrtvi kapitali, Medju svjetlom i trinom,
Slavonska šuma…
= všechny obsahují morální pohoršení nad výchovou, chováním, zvyklostními
= popisuje transformaci vesnice ve Slavonii, zaostalost, hloupost (sedláci)
= opěvuje přírodu
VJENCESLAV NOVAK (1859-1905)
= jeden z nejplodnějších realistů (široký zápřach po tematické stránce pohledy)
- pocházel z Podgorje, studoval v ZG a na konzervatoři v Pze (1884-87), pak působil v ZG jako profesor hudby a redaktor časopisu Glazba.
- první povídka Maca (1881) mu vyšla ve Vile hrvatske, která v té době spravuje A. Harambašič
- tematicky se váže Senj a Podgorje = ukazuje maloměšťáctví, vesnickou a měšťanskou chudobu, intelektuální proletariát, malé úředníky, pohled na talentované a nepochopené umělce, chudé studenty, bezdomovce a městská předměstí.
- pracoval výborně s psychologií - bída (materiální i morální), beznaděj
- senjská díla jsou plná šchelchtických potomků, kteří se křečovitě brání, aby zachovali a pozvedli tvůj společenský vzhled a moc, přičemž nepociťují změnu doby
- Posljednji Stipančići (1899) = nejlepší realistický román, agonie šachty. Pracovití
"chudáci" se mají lépe.
- Tito Dorčić (1906) = rybářův syn, má dar od Boha, že mu rybaření jde, stane se obětí svých rodičů - nějak dostuduje právo, ale nemá štěstí v životě (ani láska). Nemá aristokratický pohled na věc - ale demokratický = rybář má stejná práva jako
soudce.
- Dva svijeta (1901) = o nešťastném osudu talentovaného hudebníka
AUGUST HARAMBAŠIĆ (1861-1911)
- básník lásky a svobody, optimismu a síly, odporu vůči cizím a nenávisti k titánství
- myšlenka samotného CH protáhl i básněmi
- účastnil se studentského shromáždění, bojoval proti vídeňskému diktátu i proti Khuen-Hedervarymu
- redigoval Hrvatsku vilu, vídal se se Starčevićem, psal do Balkánu
- první básně mu otiskl Šeona ve Vijenci.
- básnické sbírky: Ružmarinke, Slobodarke, Nevenke, Sitne pjesme, Tugonicke
- básnické povídky: Pjesničke pripovjesti (1889) = verše s nevídanou lehkostí, oslavuje každou radostnou událost v národním společenském životě (zhudebnil Zajc)
- psal pro děti, humoristické básně, epigramy, články o knihách a divadelních představeních
SILVIJE STRAHIMIR KRANJČEVIĆ (1865-1908)
- narozen pod Nehajem, zakončil gymnázium ale ne maturitou. Měl působit jako kněz v Římě, v klášteře, ale odešel, necítil se být připravený na takový život
- v ZG dokončil učitelskou akademii (slovinsko-historické skupiny)
- odešel na službu do BiH
- první báseň mu vyšla v Hrvatske vile (1883)
- z Říma posílá básně do Slobody, do Vijence
- v roce 1884 v Senji vydal sbírku Bugarskinje
- básně mají téma: vlast, člověk, vesmír
- nejplodnější období: Livno a Bijeljina = zajímaly ho starosti národa, paralely s biblickými a antickými příběhy, symboly v křesťanství i židovství, alegorie lidských otázek - víra, Bůh, církev, smrt, láska a slzy, hřích a štěstí, pravda a svoboda
- sympatizoval s Heinem
- v Sarajevu redigoval časopis Nada (1895-1903), který vydávala Zemská vláda BiH. Přispívají mu chorvatští moderní spisovatelé, Bosna tak vkráčí do moderny
- pobyt v Bosně byl blahodárný - v roce 1900 podle ZG vzoru je založeno Kolo sarajevských literátů, patřili sem autoři, kterých původ byl i muslimský - s názory pravaškými, ale kteří se hlavně cítili CH (po roce 1878 začali vytvářet muslimské inteligenci evropského formátu).
- ovlivněn Šenoou, Preradovićem, P.P. Njegošem, Voj. Iličem, Jaksičem
- Bugarkinje = nářek, láska k vlasti, myšlenky na svobodu, soc. básně, reflexe, dobře přijat kritikou
- Izabrane pjesme = obrací se k jiným slovanským národům - Slavenska lipa; básník, myslitel, obecně lidová témata, nejen vlastenecká, hledá smysl života, ale bez odpovědi
- Trzaji = pesimistická, skeptická nálada, vrcholné básnictví, hledá odpověď na otázky křesťanství, všechno krásné je výplodem naší fantasie
- marxisté ho přijali za svého, formálně dokonalá s venkovským jazykem, zvučné rýmy, volný bezrýmový verš, ironie a sarkasmus.
ADALBERT KUZMANOVIĆ (1863-1911)
- narodil se ve Sremu, ale žil jako Bosanac, psal o obou prostředích, používal pseudonym Kuzam Nović
- pracoval pro Nadu
- psal satiru a o krajině (pejzaše), lásce
- jako povídkář byl na lidová témata a později se stal autorem i divadelních her:
- Vitropir (1901)
- Republika u Magaraševcu (1908)
- psal v bosenské ikavci, používal turizmy a srijemské nářečí s množstvím lokálních výrazů (humor, satirické připomínky)
IVO VOJNOVIĆ (1857-1929) = PŘÍCHOD MODERNY
- poprvé publikuje v roce 1879 jako Sergej P. ve Vijenci
- první próza se jmenovala Germanium (1880, Vijenac), pod vlivem dubrovnicko-flaubertovským pokračoval celých 50. let své tvorby
- 30let pracoval jako státní zaměstnanec (žalobce) v ZG, KR, BJ, byl také radou Zemského zřízení v ZD, koncipista Kotarského úřadu v DU, také kotarský úřadu v Supetru
- poslední fcí jako dramaturg Hrvatskog Zemaljskoga kazališta v ZG, při tom psal (povídky a hry)
- 1884 první kniha - soubor povídek Perom i olovkom, druhá kniha 1886 - Ksanta = ani román ani novela, obraz soudobého dubrovnického života
- do dramatické tvorby vstoupil roku 1889 s Psyché = slavil s tím scénický úspěch (komedie s vídeňským tématem)
Ekvinocijo = přinesl mu první ocenění, hrál se při otevírání nové divadelní
scény v ZG (1895)
Dubrovnická trilogie (1903) = skládá se ze tří částí Alonsenfans - počátek
19.století, Suton - polovina 19. století, Na terase - konec 19. století
- scénický symbolismus (specifický dubrovnický)
Smrt majke Jugovića (1907) = v duchu jhsl, ale byla přijata zdrženlivě (ze
srbské strany)
Lazarovo vaskresenje (1913) = nebylo to přijato kritikou , o srb národním
hrdinovi, který u Prozrenu zahynul rukou Turka
- kritiky viděly Vojnoviče někde mezi realismem a symbolismem, nicméně byl oceněn srbským králem Petrem I. Karadjordjevićem
- svoji zašlou slávu (před orientací na jhsl) se mu nepovedlo navázat ani po hrách:
- Gospodja sa suncokretom (1912) = kosmopolitní hra, pod vlivem VIE, má pro
Vojnoviče neobvyklý obsah = krimi zápletku
- Imperatrix (1918) = scénická fantasie, označovaná jako západ moderních veršů,
drama o snu benátské noci, s elementy kriminalistického dramatu, ve Střední Evropě
se proslavila svými kinematografickými prostředky více než textem.
- aby se opět realizoval, vrátil více k tematice DU, přepsal Ksantu do románu Stari grijesi (1919) = lapačský kostelník, hřbitov, zátiší a zvony
- poslední dramata: Maškara spod kuplja (1922)
- Prolog nenapisane drame (1929) = historický příběh s imigračním tématem
- sonety: Lapačské sonety (1902) = impresionista, dojmy z příjemných prostředí
- obecný charakter her:
- emociálně nabyté dialogy, které doprovází nedocenění a mlčení
- vytváří Čechovovsky hustou atmosféru
- kriminální technika vytvářená pomocí techniky filmové
- lyrické, psychologické detaily
- autentičnost DU
LITERÁRNÍ KRITIKA OD 60. LET DO KONCE 19. STOELTÍ
- od 60. let vychází v literárních i denních periodikách
- objevují se autoři, kteří se specializují jen na kritiku
- v realismu - Janko Ibler Desiderius (1862-1926) = spolupracoval s pravaři, neměl rád Šenou a jeho idealismus
JOSIP PASARIĆ (1860-1937)
- byl kritický hlavně k Šenoovým typům historického románu
- chtěl čistý realismus, ne naturalismu
- chtěl, aby chorv literatura byla výrazem chorvatské situace, pohřeb, aby mluvila o pozitivních stránkách života
JAKŠA ČEDOMIL (1868-1929)
* Jakov Čuka
- kněz, nekompromisní (podle franc. a ital. vzorů) = neměli ho rádi ani v církvi ani na veřejnosti
- psal jen o některých autorech a o teoretických otázkách a tématech každodenního literárního života
- analyzoval Kovačovičův román U registraturi a je autorem základní esej o Kranjčevičovi (básním)
- u povinností kritiky je vniknout do autorovi duše
VATROSLAV JAGIĆ (1838-1923)
= zakladatel moderní slovanské filologie = vytvořil novou větev novějších ch vědění o literatuře (vlastní úloha literatury)
- vyhledával a opíral se o archívy = studie o staré chorv glg próze, trubadůrech, nejstarších ch lyrických, Marulić, Š.Menšetić, Dj. Držič, Frankoman a Došen = Historia književnosti naroda hrvatskoga i srpskoga (1867) = základem filologické větve historiografie
- byl nadšeným ilyrikem a jhsl.
- autor monografie Život i rad Jurja Križanića (1917) a Spomeni moneta života (1díl 1930, 2díl 1934) = dokument o politických machinacích
PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ = PRVNÍ MODERNA
1883-1903 = chorvatský bán Hederváry (Maďarón)
1903 = kancléř Rauch
- Národní nezávislá strana = Obzor = protimaďarství
- Pravaři - Ante Starčević = oddělení části Radikální strany práva
- časopis Hervat, Hervatska
- Supilo a Trumbić
= boj za hegemonii na úkor ostatních slovanských národů v monarchii
- 1895 = Ante Starčević a Josip Frank se odloučili od pravašů a vytvořili Čistou stranu práva, více šovinistickou.
- Ante Trumbić a Fran Supilo, společně s Masarykem vytvořili Pokrokovou stranu, v Zagrebu 1895 společně s Frankem nesouhlasí s protesty Omladiny (studenti spálili vlajku, byli vyloučeni a odcházeli do Phy, Vie, Grz). V Praze = Pokroková chorvatská strana v čele se Stjepanem Radičem - chtějí přirozená práva a demokracii.
- odrazem situace politické je směr autorů, většinou byli pravaři.
- Obzoraši = ilyrské hnutí (romantismus)
- Pravaši = nechtějí tradice (historický realismus)
- Hrvatska vila = realistický duch mladá generace, překlady, odborné články, kritiky, tíhnoucí k ruskému realismu
- Vijenac = realismus, po Šenoově smrti se zde kupí moderní názory
1885-1895 = OBDOBÍ ZLATÉ LITERATURY V CHORVATSKU
- realismus zevnitř (brutální, erotické motivy), ale v jádře romatický
- 90. létech tíhne dovnitř = analýza zla, psychologie a mravní otázky
- estetická kritika = založil ji Fran Markovi, později ho nahradil Milivoj Šreper
- idealismus, pochopení realismu, spisy, překlady ruské + francouzské literatury
- NADA = poloměsíčník, vytiskla ve školském roce 1894/95 článek gymnaziálního studenta M.C.Nehajeva
1895 = otevření nové budovy CHORVATSKÉHO ZEMSKÉHO DIVADLA = k této příležitosti přijíždí do ZG Franz Josef I. s Hedervarym, který mu na Západním nádraží nechá pod nohy nasypat maďarskou půdu, aby chodil po Uherském. Skupinka vysokoškolských studentů na Jelačićově náměstí pod samotným králem 10.10.1895 zapálila vlajku (maďarskou) jako důkaz, že CH nepatří pod Uhry. Původcem této akce byl Stjepan Radić = chtěl tak dosáhnout více politických svobod a více odpovědnosti od vládnoucích politiků - vyloučen ze studií a odsouzen do vězení (ost. Do Prg a Vie).
- 22.10.1895 - opouští Ante Starčević, M. Starčević a Kumičić Stranu práva a založili
Klub čisté strany práva = tradiční politický program o CH, což mělo vliv i na vývoj v
literatuře.
- Masarykova skupina (st. v Praze) začala stavět na realistické politice, se sociálním
podtextem a převzali model CH a SR jednoty - Stj. Radić založil v Pze časopis
Hrvatska misao (1897) a umístil do něho program politický i literární (pražský literární
směr) = estetika.
- Vídeňská skupina = zastupovala literární antiunitarilistickou koncepci umění a odpor
proti všem druhům tradicionalismu, procházeli myšlenkami secesizmu, symbolismu a
dekadence - zvedalo to pověst o evropském zakořenění ch literatury v Evropě.
- časopisy = Mladost (1898) = mladí osiječtí modernisté, zagrebský kruh, malíři zg. secese. Vymýšleli ho v OS, vytvářeli ve Vie a tiskli v Zg. nadnárodnost, kosmopolitnost literárně-uměleckého programu evropské moderny.
= Hrvatska salom = Dežman, Gjalski, každý má právo být individuál.
= Vijenac = v nakladatelství MCH a pod redaktorskou hlavičkou Arnolda, Bosance a
mldého Šenoi
= Život = přebírá Vijencovu vážnost a okolo něho ZG i Vie, někdy i Pha a starší
autoři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama